Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hnisavý zánět dělohy

Termín pyometra lze přeložit jako hnisavý zánět dělohy. Vyskytuje se tedy pouze u jedinců samičího pohlaví.
 
Obrazek

Myslím, že kdo se jen trochu zabývá chovem psů, tak určitě tento termín již někdy slyšel. Pokusím se ve zkratce vysvětlit, o co se jedná a nastínit nejvhodnější možnosti řešení. Nemoc se vyskytuje přibližně osmý týden po hárání, kdy dojde k infikování děložního obsahu bakteriemi. Je těžké říci, jak často se pyometra vyskytuje, jelikož mnoho fen je kastrovaných a pyometra se u nich nemůže vyskytnout. Jedna studie uvádí přibližně 23% incidenci u fen okolo deseti let věku u různých plemen.

Statisticky není příliš významné, zda fena v průběhu svého života byla březí či nikoli. Feny, které po hárání trpí na falešnou březost, nemají vyšší pravděpodobnost výskytu onemocnění. Pyometra je chronické onemocnění dělohy s akutní manifestací, které se vyskytuje během tzv. "luteální fáze" pohlavního cyklu. Nebude na škodu, když vysvětlím něco málo z anatomie a fyziologie. Děloha feny je dutý orgán skládající se ze dvou děložních rohů, děložního těla a krčku. Na děložní rohy navazují vejcovody, které slouží k sestupu vajíček po ovulaci na vaječnících. Jakmile se oplození schopné vajíčko setká se spermií, dojde k oplození a toto vajíčko se uchytí v samotné děloze. Následuje dobře známá březost. Většinou ovšem k žádnému oplození nedojde a v děloze plody nejsou. Na samotných vaječnících se vždy po ovulaci vyvíjí tzv."žluté tělísko". Žluté tělísko neboli corpus luteum je nezbytné pro udržení březosti, jelikož produkuje pohlavní hormon progesteron. Je ovšem nutné si uvědomit, že žluté tělísko se na vaječníku vytvoří, i když je děloha bez plodů a fena není březí. Takové žluté tělísko také produkuje již zmíněný pohlavní hormon progesteron. Děloha jako taková má ve své stěně spoustu žlázek, produkujících sekret uplatňující se při pohlavním cyklu. Tyto žlázky jsou drážděny a stimulovány progesteronem. Pro názornost si představme hárající fenku např. křížence. Hárání skončí, k nakrytí nedojde, ale přesto se na vaječnících vytvoří žlutá tělíska produkující progesteron. Tento hormon dráždí výše popsané žlázky vlastní dělohy, které začnou produkovat děložní sekret. V tomto okamžiku vzniká první fáze pyometry tzv. cystická hyperplazie endometria. Pro rozvoj klasického hnisavého zánětu je nezbyné, aby v další fázi došlo ke kolonizaci dělohy bakteriemi. Choroboplodné zárodky se do děložní dutiny dostanou nepatrně pootevřeným děložním krčkem. Pokud dojde k pomnožení bakterií, vzniká onemocnění zvané pyometra. Nejčastěji lze z děložního sekretu kultivovat bakterie zvané Escherichia coli, vyskytující se také ve střevě. Mezi další zárodky často patří Staphylococcus spp., Streptococcus spp., Proteus mirabilis, Pseudomonas aeruginosa. Občas se také může stát, že děloha je naplněná sterilním sekretem ze žlázek, nedojde k bakteriální kontaminaci a vznikne stav, který nazýváme hydrometra nebo mukometra bez klinické manifestace.

Klinicky rozeznáváme dvě formy pyometry. Pokud je děložní krček pootevřený, jedná se o otevřenou formu, pokud je uzavřený, nazýváme tento stav uzavřenou pyometrou. Jak můžeme očekávat, otevřená pyometra je spojená s hnisavým výtokem z vulvy a tohoto klinického příznaku si také chovatel nejdříve všimne. Výtok může být světlý, krvavý, občas také nazelenalé barvy. V případě uzavřené pyometry se hnisavý sekret hromadí v dutině dělohy a dochází k zvětšování břišní dutiny. Mezi další klinické příznaky patří zvýšené pití a močení, apatie, nechutenství, zvracení nebo průjem.

Diagnostika pyometry nečiní potíže a to hlavně pokud se jedná o otevřenou formu s výtokem z pochvy. Dnes již velmi dostupné ultrasonografické vyšetření spolehlivě prokáže případnou náplň v děložní dutině. Toto vyšetření by se mělo provést vždy, když je fenka několik týdnů po hárání a vykazuje příznaky celkového onemocnění. Další nezbytná diagnostika je hemato- logické a biochemické vyšetření krve.

Nyní několik informací o možné terapii. V zásadě máme možnost v některých případech volby mezi konzervativní a chirur- gickou léčbou. O konzervativní terapii lze uvažovat, jestliže se jedná o otevřenou formu pyometry, fena je z chovatelského hlediska cenná, je v reprodukčním věku a nemá přítomnost ledvinného či jiného orgáno- vého selhávání. Konzervativně podáváme látky antimikrobiální (chemoterapeuti- ka) a látky umožňující evakuaci děložního obsahu (uterotonika). Jak jsem již zmínil, je nezbytné, aby byl otevřený děložní krček. V opačném případě hrozí prasknutí stěny děložní a vylití hnisavého obsahu do dutiny břišní. Nejúčinnější lék pro vyvolání děložních kontrakcí je prostaglandin F2? (PGF2?). Po podání tohoto léku dojde k vyvolání děložních stahů a evakuaci patologického obsahu. Vedlejším účinkem prostaglandinu je současné působení na gastrointestinální systém a dochází k vyvolání silného slinění, zvracení a průjmu. Tyto nežádoucí účinky lze tlumit antiemetiky a prospěšné je také podání atropinu.

Nejčastější metodou léčby je chirurgické vyjmutí patologicky změněné dělohy spolu s vaječníky. Jedná se tedy o dobře známou kastraci. Současně je samozřejmě nutno podávat antimikrobiální látky minimálně 2-4 týdny po operaci. Anestezie u takového pacienta by měla být co nejšetrnější s ohledem na vyčerpání organismu a délku probíhajícího patologického proce- su. Máme-li možnost, určitě volíme inhalační anestezii např. v isofluranu.

Mezi novější metody léčby pyometry patří použití endoskopických nástrojů. Pacient se uvede do celkové anestezie a pod endoskopickou kontrolou se provede mnohonásobný výplach dělohy, kdy dojde k účinnému snížení koncentrace mikroorganismů a urychlení léčby.

Jelikož se jedná o chronické onemocnění, jehož první fáze je jen sterilní náplň dělohy bez klinických příznaků, tak nelze pyometře účinně předcházet.

Prognoza onemocnění je závislá na zvoleném způsobu léčby a technických možnostech pracoviště. Obecně platí, že čím dříve zahájíme léčbu, tím se zvyšuje pravděpodobnost vyléčení. Proto doporučuji nezanedbat jakékoli klinické příznaky, které se vyskytnou několik týdnů po hárání. Pacienti s pyometrou se nikdy sami spontánně neuzdraví, pokud se neléčí, dojde k úhynu. Kastrace je se ve většině případů metodou volby. Chirurgická léčba má obecně dobrou prognózu, jedna rozsáhlá studie uvádí úspěšnost léčby od 46% do 100%. Pacienti, u kterých byla léčba neúspěšná, měli nejčastěji jiné vážné konkurenční onemocnění, nebo došlo ke vzniku sepse či endotoxemie. U fen léčených konzervativně pomocí medikamentů dochází přibližně u 30-77% k návratu onemocnění. Navíc jsou známy další dlouhodobé komplikace v podobě zastavení hárání (permanentní anestrus), neschopnost zabřeznutí či spontánní potrat při následné březosti. Prognóza pro další plemenné využití je lepší u mladých fen, kdy počet zabřeznutí se uvádí u 90% pacientů.

Onemocnění dutiny ústní

 Z dotazu se dá usuzovat na onemocnění v dutině ústní, pravděpodobně se jedná o potíže dásní a zubů. Z dotazu není zřejmé, zda majitelka nějakým způsobem pečuje o zuby své fenky. Velmi často nacházíme při prohlídce dutiny ústní silnou vrstvu zubního kamene, na němž ulpívá plak. Tuto problematiku odborně nazýváme periodontologie. Ve veterinární stomatologii je to zdaleka nejčastější problém. Podkladem periodontitidy je zánět podpůrných tkání zubu. Pro vysvětlení něco málo z anatomie. Vlastní zub se skládá z korunky, krčku a kořene. Kořen je vsazen do kostěnného podkladu čelisti, kterému se říká alveolus. Zub je v čelisti horní nebo dolní připevněn pomocí silných vazivových vláken. Tyto vlákna samy o sobě ještě nezajištují stabilitu zubu po celý život zvířete. Výživa zubu je zajišťována přes kanálek v zubním kořeni, kudy vedou nezbytné cévy a nervy. Vlastní tkáň zubu je tvořená dentinem neboli zubovinou, pokrytou na korunce sklovinou (enamelem). Sklovina je nejtvrdši tkáň v těle a obsahuje nejméně vody. Velmi důležitou funkci plní také dásně. Každý zub v čelisti musí mít jakousi ochranu. V tomto případě je zub chráněn dásněmi. Dáseň se těsně přikládá ke krčku každého zubu a nedovoluje , aby se ke kořenu zubu dostal nežádoucí materiál - tím mám na mysli zbytky krmení, sliny a škodlivé bakterie. Pokud jsou dásně zdravé, psímu zubu hrozí jen malé nebezpečí. Zubní kaz- tak jak ho známe u lidí- je u psů poměrně vzácný. V běžné praxi ho lze zaznamenat jen výjimečně. Co tedy způsobuje periodontální onemocnění? Na počátku je vždy pouze zanět dásní. Pouhý zánět dásní je vratný proces a pokud dojde k odstranění příčiny a vhodné léčbě, lze nežádoucí proces zvrátit. Dalším důležitým faktorem onemocnění jsou bakterie. Z literatury je známo, že v dutině ústní psa je přibližně 200 druhů nejrůznějších bakterií. Pokud se naruší rovnováha mezi lokální slizniční imunitou a bakteriemi, dochází k jejich množení. Spolu s tkáňovým mokem tvoří bakterie na povrchu zubu tzv. plak. Tento výraz zná snad každý čtenář z televizních reklam na zubní pasty. A právě plak, stejně jako u lidí, také u psů způsobuje onemocnění periodontu. Plak slouží jako nosná složka na povrchu zubu pro následnou mineralizaci. Ukládání minerálních solí do plaku se děje již po dvou týdnech jeho přítomnosti na zubu. Tímto postupem se na zubu tvoří zubní kámen. Zdrojem minerálních látek pro stavbu zubního kamene je krmivo nebo sliny. Zubní kámen úměrně v čase narůstá a poškozuje těsné spojení mezi krčkem zubu a dásní. Mechanické dráždění spolu s přitomnými bakteriemi je přímý vyvolávací faktor zánětů s následným uvolněním zubu z čelisti. Čím více kamene, tím více je dáseň poškozená a tím mnohem snáze pronikají bakterie k zubnímu krčku a dále napadají oblast zubního kořene. Hnisání poškozuje vazivová vlákna držící zub v čelisti. Pokud zánět postupuje dále, tak dokonce dochází k odbourávání kostěnného podkladu samotné čelisti. Takto postižené zuby samy vypadnou. Vše je spojeno se silnou bolestivostí. Zvířata, u nichž tento proces probíhá, kvůli bolesti často odmítají jíst a také pití činí značné potíže. Někdy se setkáváme se situací, že se kolem postiženého kořene zubu (nejčastěji stoličky) udělá absces, který za nějaký čas vytvoří píštěl na povrch. Stoličky mají tři kořeny a případná píštěl se může udělat jak v oblasti pod okem, tak do dutiny nosní nebo výjimečně do dutiny ústní. To je období, kdy nejčastěji majitel navštíví lékaře, protože vidí silný otok a výtok hnisavého sekretu.

Léčba se musí vždy zaměřit na vyvolávající příčinu. V tomto případě musíme důkladně odstranit zubní kámen a veškerý přítomný plak. Tento zákrok se dělá pouze v celkové anestezii pacienta, protože žádné zvíře by takovou manipulaci v dutině ústní netolerovalo. Bohužel zásah musíme realizovat většinou u hodně starých zvířat, kdy si majitel řekne "on je už starý, tak nemá cenu pečovat o zuby". Periodontitida si věk nevybírá, čím starší pacient tím větší anesteziologické riziko. Naštěstí dnes máme k dispozici velmi šetrnou anestezii, která tato rizika podstatně snižuje. Jako velmi dobrý pomocník se zde uplatňuje odstraňovač zubního kamene. Sonda tohoto přístroje kmitá vysokou rychlostí a za stálého chlazení vodou dokáže rozrušit i velmi tvrdý mineralizovaný zubní kámen. K dokonalému vyčištění slouží ještě teflonový kotouč, který za pomocí brusné pasty dokáže zubní sklovinu vyleštit. Zubní kámen se pak usazuje pomaleji. V případě, že se vytvoří výše zmíněná píštěl nebo otok tkáně, je nutno provést rentgenologické vyšetření postižené čelisti a diagnostikovat, který zubní kořen je příčinou. Silnější záněty způsobují destrukci zubního alveolu v čelisti a tudíž se extrakci neboli vytržení nemocného zubu nevyhneme. Takže máme za sebou diagnostiku patologického procesu, odstranění kamene a plaku. Tím vše ale nekončí. Léčba se musí doplnit o antibiotickou terapii. V ideálním případě by se měla antibiotika podávat minimálně 3 dny před ošetřením. Z literatury je známo, že při odstraňování zubního kamene se velká část bakterií dostane do krevního řečiště a způsobí tzv. bakterémii. Krví se bakterie mohou rozšířit kdekoli po těle a způsobit nežádoucí zánět. Z tohoto důvodu je preventivní podání antibiotické clony žádoucí. Mnoho klientů si přeje provést na spícím zvířeti ještě další zákroky. Pokud se jedná o jakýkoliv chirurgický zákrok, nelze tomuto požadavku vyhovět. Důvod je zcela jasný. Kvůli popsané bakteremii je velmi vysoké riziko vzniku hnisavého zánětu v místě chirurgického zákroku. A jak tomu všemu předejít? Stačí o zuby domácího miláčka, ať už kočky či psa, pečovat. Občas zuby prohlédnout a zkontrolovat stav dásní. Je dobré již od mládí zvykat zvíře na manipulaci s dutinou ústní. Nejúčinnější prevence je pravidelné mechanické odstraňování plaku čištěním zubů. Na trhu je celá řada zubních kartáčků pro zvířata. Pozadu nezůstávají ani zubní pasty, často s drůbeží nebo rybí příchutí. Také lze koupit zubní gelový vosk, který dle výrobce účinně omezuje ukládání plaku na povrchu zubů. V každém případě se vyplatí pečovat o zuby našich čtyřnohých miláčků.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

nemoce

(ondrejka, 8. 7. 2010 19:16)

Potřebovala bych najít nemoce ořechů.

pyometra

(Monika, 7. 12. 2008 20:33)

Dobrý den, mám dotaz. 18 let chovám psy a nikdy jsem se se s tímto onemocněním nesetkala. Mám fenku tibetské dogy, v únoru jí bude 12 let. Měla jsem s ní velkou radost, protože T.D. odchází v průměru mezi 8-10 rokem. Fenka je velice čilá, motoricky spíš na 8 let.Nyní devátý den během hárání dostala horečky, byla apatická večer z ní vytekl tmavěčervený výtok. Samozřejmě, že jsem od rána obvolávala veterináře, který by přijel. Povedlo se, dostala injekci a antibiotika XICLAV. Operace se bojím, protože v podstatě už tzv. přesluhuje a nemusela by jí zvládnout. Vždycky jsem se dočetla, že pyometra vzniká po hárání a fenky pečlivě hlídala. A také, že výtok silně zapáchá. U té naší trochu ta "první várka" a pak se čistila a výtok má normální, spíš světlečervenou až průsvitnou barvu, pohmat břicha jen mírně zduřelý na jednom místě a i na silnější pohmat nebolestivý. Na to, že včera měla čtyřicýtky, je dneska dost fit, žere a je i veselá. Nechci říkat HOP, protože jí začínám dávat antibiotika teprve od dnešního večera.
Můj dotaz zní, je možné, že je to slabší průběh pyometry nebo máte zkušenosti ještě s jiným podobným onemocněním? Mám o ní samozřejmě strach, protože léčba antibiotiky se moc nedoporučuje.
Děkuji.